Křesťanské
společenství Praha
region Sever
Výroční zpráva
za rok 2003
Výroční shromáždění dne 20. dubna 2004 od 1900 hod.
Místo
konání: sál ZŠ Chabařovická, PRAHA
8
Již na počátku roku 2003 nám Pán Bůh jemně kladl na srdce, abychom
„nevzpomínali na věci dřívější a o minulosti nepřemítali”, ale měli
naději pro změny, o které prosíme. Toto slovo jsme si několikrát během roku
připomínali a povzbuzovalo nás. Jít dál, vytrvat v těch dobrých věcech, které
jsme od Pána přijali a zároveň neztratit naději pro změny. V lednu jsme po
vzoru Božího lidu, který v době Ezdrášově vyšel z Babylóna, vyhlásili půst,
abychom se před svým Bohem pokořili a vyprosili si u něho pro sebe i pro své
děti přímou cestu tímto rokem. Na postně-modlitebním shromáždění nám pak Pán
dal mimo jiná proroctví i slovo z Iz 45,2 , které nás provázelo celým rokem
2003:
Já půjdu před tebou,
vyrovnám nerovnosti,
rozrazím bronzová vrata,
železné závory zlomím.
Díky Bohu, některá vrata jsme viděli otevřená a některé
závory zlomené. Bezpalcovi úspěšně
prošli těhotenstvím (po několika smutných zklamáních v minulých letech).
Vznikly dvě nové domácí skupinky (po několika letech, kdy se skupinky spíše
ztenčovaly než nově vznikaly). Naši hosté na ALFě poprvé dostali odvahu jet na
víkend Ducha svatého a někteří se obrátili. Při bohoslužbách jsme několikrát chválili Pána Ježíše pod vedením
úplně nové hudební skupinky mládeže. Naše děti mají o dva oddíly více než
dříve.
To, co Bůh udělal v těchto oblastech, nás povzbuzuje,
abychom dále usilovali o obnovení našeho osobního vztahu s Ježíšem. Celý rok
nás Pán k tomu stále znovu a znovu směroval. Téma regionální dovolené (oživení suchých kostí podle Ez 37),
výsledky auditu (stále naší nejslabší stránkou je Vroucí zbožnost) i klíčový důraz
pro vedoucí (Sk 20,28 - Dávejte pozor především na sebe a pak na celé stádo) to
potvrzují.
A jak rok 2003 na našem regionu
vypadal?
Pravidelně
jsme se scházeli k regionálním
bohoslužbám v Chabařovické, průměrně nás bylo 75 dospělých a 37 dětí,
o prázdninách pak společně s regionem Palmovka v Tesle. Kromě
starších nám kázali Boží slovo také Jana Frantíková, Ondra Paska, americký
pastor Mike Lopez, Světlana Vránová a sourozenci z Teen Challenge.
Ve chvalách se střídala naše požehnaná hudební skupinka pod vedením Káji
Petkova a nová nadšená mládežnická skupinka. Chvály a osobní svědectví
považujeme za velmi důležitou část našich bohoslužeb a jsme rádi, že
v obojím jsme během roku viděli posun dopředu. V březnu jsme se sešli
i na večeru uctívání, který vedl Pavel Denk.
Díky
Bohu i za deset křtů, které jsme během roku měli! Většina z nich byli mladí
lidé, které nám Pán Bůh přidal. Neméně jsme vděční za čtyři narozené děti a čtyři
sourozence, kteří do sboru vstoupili. Setkávání s nimi ke konci roku na kursu
ke vstupu bylo pro mne vyloženě občerstvením. František Vrzal a Věra Ptáčková
ze sboru odešli a jako každý rok se některé rodiny odstěhovaly (Urbanovi,
Filipi) a některé naopak k nám přestoupily (Popelovi, Laňkovi, Zd. Mann).
Život
našeho společenství se však odehrává na nedělních bohoslužbách jen z menší
části. Pravidelně se během týdne scházíme v domácích skupinkách, abychom se za sebe navzájem modlili, společně
hledali duchovní potravu v Božím slově, povzbuzovali se a pomáhali si.
.
Společně také trávíme čas
na různých výjezdech. V dubnu vyjeli
vedoucí skupinek na chatu Šedivých do Mladé Vožice. Květnový víkend ve Štědroníně se zapsal do
mé paměti křtem Laury v Orlické přehradě a dále tím, že jsme mezi sebou měli Pitzmosovy, naše
misionáře v Chorvatsku. Regionální dovolená byla opět v Dlouhém, tentokrát se
nám opět podařilo vzít s sebou několik dětí z dětského domova. Při večerních
setkáních jsme očekávali obnovu podle Božího plánu z Ez 37 - spojení kostí
šlachami (obnovení vztahů), potažení svaly (obnovení schopnosti sloužit
jednotlivě i jako Tělo Kristovo) a kůží (obnovení ochranné funkce autority).
Atmosféru dovolené dotvářelo zvláštní kouzlo ranních modlitebních na trávníku
před Vávrovkou, společný výlet s koupáním, společné sportování dospělých i
dětí, různá tématická setkání i desítky příležitostných rozhovorů na
pískovišti či před chatičkami.
Společný
modlitební život odrážejí pravidelné
regionální modlitební, přímluvná skupinka sester, modlitební zápas za Davídka
Chalupu a také za akutní věci pomocí telefonního řetězu
a v neposlední řadě naše 24 hodinová modlitební stráž za národ a
církev každého 26. dne v měsíci. Důležité bylo i společné očekávání
na Pána v půstu na počátku roku.
Maminky se scházely opět pravidelně každé úterý, kromě školních
prázdnin. Nezbylo nám než se setkávat po domácnostech, jiné pro nás vhodné
prostory nebyly. Přibyly nám další sestřičky, které mají první děťátko, chodily
i některé nevěřící maminky. Přešly jsme
od klasických vyučovacích slov (jako třeba na biblických hodinách) k větší
otevřenosti a povídání si na dané téma.(náš život s Bohem, manželství,
výchova dětí…..) To je dáno tím, že už jsme spolu řadu věcí prožily a stále víc
se naše setkávání podobají skupince.
(Petra
Peřinová)
Během
roku jsme se scházeli, abychom se modlili za každou nastávající maminku, nad
sborovým auditem, k přímluvám za naše misionáře a dále k rozhovoru nad
některými ožehavými tématy, jako jsou chvály na regionu a vztah regionu a
sboru. Také jsme uspořádali křesťanskou svatbu (Pavel Frantík a Áňa Brožová), v
květnu a v prosinci umývali okna starým lidem v domě s pečovatelskou
službou a v říjnu alespoň jedno odpoledne zpívali evangelizační písně a kázali
Ježíše na ulici u Ládví.
(Tomáš
Frantík)
Pořádali
jsme dva běhy kurzů ALFA, na jaře a
na podzim.
Opět se nám potvrdilo, že domácí prostředí je přirozené a lidem se líbí.
Na začátku lidé zkoumají a rentgenují prostředí a hostitele, ale
pomalu a jistě se uvolňují a zapojují se do diskuse. Na prvních Alfách byl
problém motivovat lidi na víkend o Duchu Svatém, a to jak se zdá je už překonané.
Všichni účastníci jak jarního, tak podzimního kurzu byli na víkendu a jejich
ohlasy byly velmi povzbudivé a to nás utvrzuje v tom, že víkend je klíčový.
Když kurz skončil a my jsme viděli zájem dál pokračovat, tak to bylo pro
nás velké povzbuzení. Jejich první kroky s Bohem, s Biblí a modlitbou
nás motivují do dalšího pokračování na kurzech Alfa.
(František
a Pavlína Grabmylerovi)
Služba dětem a mládeži
Nedělní škola
V
nedělní škole došlo během uplynulého roku k několika změnám. Celkem
přibylo několik dětí, prakticky do každého oddělení. Některé starší děti zase postupně přecházejí na dorost. Povedlo se
několik akcí společných pro všechna oddělení: nedělkový jarmark na závěr
školního roku nebo zářijový piknik se soutěží. Novým prvkem jsou společné
programy pod vedením Martina Neužila, který například na hořícím papírovém
kříži dětem názorně ukázal, jak nám Bůh odpouští hříchy. Velký úspěch sklidila
také společná tvorba obrovského obrazu, jehož ústředním motivem byl Ježíš a
Zlaté město. Všechny přítomné děti s chutí a po svém uplatnily vlastní
talent a uměleckou invenci. Na přípravě většiny akcí se podíleli kromě učitelů
i naši milí Navigátoři, za což jim patří dík a uznání. Důležitou událostí bylo
také obrácení a křest Daníka Sýkory. Co nás trochu tlačí je nedostatek učitelů
v některých odděleních. Velice bychom přivítali, kdyby nám Pán poslal několik
nových lidí, kteří by se dětem rádi zhruba jednou měsíčně věnovali a chtěli by
je provázet na jejich cestě.
(Jana
Vojtková)
Mládež na sídlišti - čtvrtky v
Chabařovické
I
když pomalu přibývá mládežníků, kteří se odváží v neděli přijít na naše
bohoslužby (a to jsme moc rádi), základem stále zůstává služba na ulici. Bez ní
bychom postupně ztratili kontakt s novými nevěřícími a to nechceme
dopustit. Chodíme do sídliště pravidelně každé úterý.
I
letos jsme pokračovali v tradičních „Čtvrtcích“. Účastníky byli hlavně
mladší (okolo 13 let), všimli jsme si, že pravidelně chodí hlavně ti, kteří
s námi již něco zažili na některém z našich výjezdů.
Asi
nejvýraznější změnou byl vznik skupinky pro starší mládežníky. Jádro nejprve vytvořili lidé ze čtvrtkového týmu
a někteří ochotní členové Biblického klubu. Postupně začali chodit někteří
čerstvě obrácení křesťané i jejich nevěřící kamarádi z Ďáblic. O skupinku
jsme usilovali od začátku práce na sídlišti. tj. od r. 2000, přitom 2x
neúspěšně. Scházíme se v neděli odpoledne v „Chabárně“, od té doby, co jsme se už nemohli vměstnat
k Prachařům do bytu.
Z našich
výjezdů se určitě nejvíc povedla letní voda. Sjížděli jsme Vltavu na kánoích,
autem nás převáželi naši milí Vlasáci. Petr dostal na vodě přezdívku podle
názvu jednoho nového českého filmu – SOUTĚŽ! Hádejte jakou, úspěšné řešitele
odměníme. Na vodě jsme hráli příběhy z knihy Nehemiáš. „Když jsme byli na
vodě, všechno bylo v pohodě..“ cituji začátek oslavné básně, kterou
sídlišťáci posléze složili.
V loňském
roce přijali Pána Ježíše 3 lidé, křtili jsme 4 sourozence. Máme z nich
velikou radost. Jsme vděčni Bohu za celý uplynulý rok. Moc děkujeme všem vám,
kdo se za nás modlíte. Budeme to potřebovat i letos!
(Katka
Knopová)
Služba v
DD Přestavlky
Loňský
rok byl pro nás, myslím, velkým poučením. Nebudu teď popisovat co jsme dětem
vyprávěli nebo s nimi hráli. Daleko důležitější patrně je, že tato služba
došla do bodu, kdy bylo nutné rozhodnout jak dál. Pán mnohým z nás
požehnal v růstu rodiny, ale s tímto požehnáním přišlo i omezení naší
schopnosti se dětem z Přestavlk věnovat. Vyhlížel jsem nové služebníky
a doufal, že je Hospodin přidá a službu tak potvrdí. Jenže na sklonku roku
jsme zjistili, že hlavním ohrožením služby není nedostatek služebníků, ale naše
neschopnost být opravdovým svědectvím dětem i vychovatelům. Být svědectvím
vždy v každé situaci. Nebyli jsme vzorem čistoty, odpovědnosti
a příkladem. Někteří totiž upřednostnili touhu přiblížit se dětem před
nutností být jim vzorem. My, za službu zodpovědní, jsme to neviděli, možná ani
nechtěli vidět. Moc si cením toho, že vychovatelé v domově neztratili
důvěru v křesťany a dokonce našli odvahu o všem s námi hovořit. Ale
nejvíc mne potěšilo, že právě, když byla učiněna neatraktivní opatření o
přísném řádu v této službě, Pán přidal ty velice potřebné služebníky.
Nemohl jsem Vám to zamlčet, i když to dobré patří už do roku 2004, a tedy i do
příští zprávy. Takže v příští zprávě již „Ti mladí“.
(Vít Dušek)
Aslanova
družina
Zase jsou o rok větší (někteří
výrazně). A vše bylo jako vloni – schůzky, měsíčně výpravy, o jarních prázdninách
zimní tábor, úžasný skoro týden v květnu na hradě a letní tábor.
A zároveň bylo vše neopakovatelné a nové. Za stálé Boží blízkosti a
ochrany. Chcete-li se dozvědět víc, hledejte na www……(pardon), v naší
oddílové kronice. (D.K.Peřina)
Dětský
křesťanský oddíl Archa
U
vzniku nového oddílu byly čtyři rodiny z regionu (Neužilovi, Duškovi,
Bezpalcovi, Paskovi), příliš vysoký počet zájemců o Aslanovu družinu, hromada
předškolních dětí ve věku 4 až 6 let a naše touha, aby děti měly mezi
sebou hluboká přátelství a užily si spoustu zábavy, legrace
a dobrodružství. Jsme moc rádi, že se k nám jako vedoucí připojila
také Kristýna Božovská.
Archa
to je Noe a jeho rodina, 16 zvířátek a super výpravy za dobrodružstvím.
Každý měsíc kromě prázdnin naše Archa vyplouvala na jednodenní průzkum blízkého
i vzdálenějšího okolí. Vše vypuklo v květnu půldenní výpravou na
Brnky, v červnu jsme se vypravili na celý den do Hrusic, v září na
Kokořínsko, v říjnu na Brdy a v listopadu do Tichého údolí.
Nejoblíbenější činností na našich “plavbách” je krmení dravé zvěře - ať už
svačinkou z domova nebo oblíbeným obědem uvařeným na ohni. Další pro
“plavby” charakteristickou věcí je Noeho lano, které nám slouží jak při lezení
po skaliscích a roklích, tak i při přetahování. Na správné výpravy ještě patří
uzlování, různé hry a také poznávání přírody. Výpravy se vždy účastnilo 10-16
dětí a 4-8 dospěláků. Více informací, kroniku a bohatou fotodokumentaci ze
všech výprav najdete na naší internetové stránce www.archa.tk.
(Ondra
Jefet Paska)
Druhý nový dětský oddíl
Píší nám naši misionáři...
Moji
milí bratři a sestry,
není
zase tak dávno, kdy jsem se brodil duchovní mlhou, a nevěděl jsem co dál, kudy
dál, jak dál, proč dál a kam je to vlastně dál...? Teď vidím, že Pán pozvedá na
nohy ne jen mne, ale celý sbor. Před pár dny jsme tady měli 4 večery přednášek
pro nevěřící, nemělo to sice nějaký veliký evangelizační účinek, ale zase jsem
po dlouhé době viděl v našem sboru nadšení pro věc a týmovou práci.
Všechny nás to povzbudilo. Během těch evangelizací jsem si uvědomil, že nemá
valný smysl házet sítě do moře a hned je vytahovat v naději, že v nich budou
ryby. Je lepší hodit pár sítí do moře a nechat je tam nějakou dobu a ještě tam
pravidelně házet návnadu - pouštět chleba po vodě... A jednoho dne sítě
vytáhnout. Chtěl bych, abychom měli takové sítě v každé generaci v
Rovinji. Jednu takovou síť máme už pár měsíců mezi mládeží do 18 let. Každé
úterý a pátek se u nás ve sboru schází mladí z města a hrají s naší mládeží ze
sboru stolní tenis. A je jich čím dál více. Je to jeden z přirozenějších
způsobů jak lidem svědčit a zvěstovat Radostnou zprávu. Druhou takovou síť
máme mezi dětmi od 7-12 let. Už léta pořádáme pro děti z ulice Dětský klub a nedělní
školu. Nemáme však žádnou síť mezi důchodci a střední generací. Rád bych, aby
Slavko a Viktorie - jeden manželský pár v důchodovém věku rozjel ve sboru
"Senior klub" a pro střední generaci bychom rádi rozjeli něco jako
Alfa kurzy. Chybí nám však člověk, který by to vedl a taky odpovídající
prostor. Letos nás asi nemine stavba sborového domu. Sám Pán nám poslal do
cesty manžele Vičić - Vlada a Katarinu, kteří mají stavební firmu a budou
sborový dům stavět za peníze, které za
které by nám to žádna firma nepostavila.
Moc
vám za nás všechny děkuji za vaši lásku k nám, za vaše modlitby a finanční
podporu. Neumím vyjádřit jak jsem za vás Pánu vděčný. Moc rád na vás vzpomínám.
Když jsme dostali k vánocům tu fotografii regionu jako puzzle, tak jsem
slzel...
Prostě
vás všechny miluju.
(Jirka Dohnal )
V průběhu minulého roku došlo ke změnám, které významně ovlivnily naši službu i rodinný život. Během prvního čtvrtletí vyvrcholilo řešení otázky našeho dalšího pobytu a služby v Poreči. Po třech letech služby v Poreči jsme došli k rozhodnutí přestěhovat se zpět do Rovinje. Pro nás to znamenalo začátek období obnovy po mém téměř vyhoření (ani pro Radku to nebylo nijak lehké období) a také, později, posílení stávajícího kádru v rovinjském sboru. Od dubna jsme zpět v Rovinji a postupně se zapojujeme do dění ve sboru a do služby. Během léta jsem měl možnost pracovat a přivydělat si nějaké peníze. Na podzim se zase naskytla příležitost práce Radce. Kdyby toho nebylo, tak bychom na misii asi skončili. V současné době jsme dost zotavení a věnujeme se několika oblastem. Radka pracuje s dětmi misionářů – říkáme tomu dětská družina. Já pracuji na rozvíjení práce ACET (program prevence HIV/AIDS) po školách a hraji ve chválách. Událostí za uplynulý rok není mnoho, ale jsou zásadní. Příští rok očekáváme zaregistrování ACET RH, plné rozjetí přednášek po školách a otevření spolupráce v ACET programu mezi různými sbory.
(Pitzmosovi)
A co my? Nejsou nám naši
misionáři lhostejní?
V lednu
loňského roku jsme spolu s Tomášem Frantíkem a Jardou Slobodou navštívili
v Beskydech Jirku Dohnala, který tam končil svoji tříměsíční dovolenou.
Dva dny, které jsme tam spolu strávili ve sdílení a na modlitbách, byly
povzbudivé jak pro Jirku, tak pro nás.
Začali
jsme pak intenzivněji hledat způsoby, jak naše misionáře v Chorvatsku
povzbudit a jak jim lépe prakticky pomoci. Několikrát se nám podařilo sejít se
na zvláštní modlitební za ně.
Protože
jednou z dlouhodobých potřeb misionářů je mít „naslouchače“, ke kterým
mají důvěru, vyrazili jsme za nimi v listopadu. Jarda a Nanda Slobodovi
bydleli u Pitzmosových, Tomáš a Marta Božovských u Dohnalů. Čas jsme
trávili jak společně, tak i zvlášť - třeba jen muži nebo ženy. Měli jsme i
příležitost sloužit ve sboru – jednak v neděli, jednak na biblické hodině,
která byla věnována otázce manželství.
(Tomáš
Božovský)
Cesta
na Ukrajinu
Na
asi týdenní návštěvu Ukrajiny jsme se vydali během května. Byli jsme čtyři:
Karel Petkov, Jirka Urban, Jarda Sloboda a Tomáš Božovský. Sloužili jsme
v Cholmovci, ve sboru a v rodině pastora Michala, který odešel
v listopadu 2002 k Pánu. Potěšitelné bylo, že ani po jeho odchodu se
sbor nerozpadl či neztenčil. Kolja, který sloužil několik let v táboře
v Mižhiriji se vrátil do sousední vesnice a pomáhá v Cholmovci a
blízkém cikánském táboře. Spolu s ním a oblastním pastýřem Ivanem
jsme dvakrát navštívili Mižhiriji.
V táboře byly hlavně děti, jejich matky a starší lidé, většina mužů byla
za prací. Povzbudivé bylo zejména to, jak se i malé děti učily verše Písma zpaměti
– i když mnohé z nich ani neuměly číst. Vzhledem k jejich neradostné
situaci jsme nechali u Ivana nějaké peníze, ze kterých je možné zajistit jim
jednou týdně pravidelné jídlo. Na dalším dnu se podílí jiný místní sbor.
(Tomáš Božovský)