Setkání žen z pohledu tří generací



Jednou jsem takhle seděla vedle Jáji ve sboru a už byl konec shromáždění a byly nějaké ohlášky. Byly ohlašovány takové běžné události, ale mezi nimi i něco naprosto nového – setkání žen našeho regionu.
Přemýšlela jsem, jestli tam půjdu, jestli na to nejsem ještě moc mladá, ale Jája měla hned jasno za nás za obě :-)
A tak jsme se sešly v sobotu odpoledne na Palmovce a čekalo se, až se všechny napijeme, najíme, vypovídáme, a pak se začalo. Myslely jsme, že začneme nějakou seznamovací hrou (žen na našem regionu je dost, takže jsme se všechny neznaly), ale to se bohužel nestalo.
Po krátkém představení pro nás měla Věrka připravené krátké slovo a potom následovala velmi poučná diskuze. Bylo opravdu velmi zajímavé slyšet různá svědectví a zážitky od někoho, komu už bylo třicet. Potom už následovalo jen občerstvení, plné mnoha výtečných buchet, koláčů a chlebíčků.
Celkově si myslím, že toto setkání bylo opravdu moc pěkně připravené a zorganizované. Mohla jsem slyšet věci, ke kterým bych na nedělních shromážděních neměla příležitost, a hlavně jsem mohla strávit čas s opravdu velmi vzácnými, zkušenými a staršími ženami, což je pro mladé dívky opravdu moc důležité.
Takže to bylo super a těším se na další podobné setkání :-)
Betty Šejbová

Není nad to, občas vybočit z vyježděných kolejí a zkusit něco jiného.
Sobotu většinou trávím venku v přírodě, ale tuto sobotu jsem zvolila jinou variantu. Konal se pokus – setkání žen z našeho regionu. Neměla jsem přesnou představu, co očekávat a myslím, že jsem nebyla jediná.
A byla jsem příjemně překvapená. Byl to společně prožitý čas s ostatními sestřičkami z regionu, zamyšlení nad tím, co můžou dát a taky přijímat různé generace žen ve sboru. Také připomínka toho, jak velké požehnání máme v tom, že u nás našly duchovní domov jak mladé, úžasné a nadšené boží dcery, tak maminky obklopené svojí omladinou, ale i starší, zkušené a moudré sestry, stojící na modlitební stráži.
V malých skupinkách se dalo popovídat o tom, co nás tíží a pomodlit se za sebe navzájem. Nakonec bylo dost času na příjemné rozhovory (dokonce i s pohoštěním) třeba s těmi, které tak moc neznáme. Po bohoslužbách si na to totiž málokdy nějaký čas vyšetříme. A tak si myslím, že nějaké opakování by v budoucnu neškodilo. Vždyť jsme nakonec rodina, a ta spolu tráví víc času nežli dvě hodiny týdně.
Jana Ryklová

Setkání žen regionu SEVER se konalo v sobotu odpoledne od 15 hodin. Vhodně zvolený čas, pomyslela jsem si. Bylo nás víc jak dvacet a obsadily jsme téměř všechny židle dolní místnosti na Žertvách.
Věrka Ondráčková měla výborné úvodní slovo o našem naplnění v Bohu, které potřebují ženy všeho věku – a každé z těchto období nám dává možnost poznat Ho jinak. Z toho pěkně vyplynulo, že se ženy vzájemně potřebují sdílet napříč generacemi a jsou si vzájemně obohacením – ať už jiskrou mladé síly, odhodlání a víry nebo mateřskou něhou a vytrvalou péčí, či krásou dobroty a prověřené víry, která se, navzdory vráskám, usmívá vstříc dalším dnům.
Mohly jsme si v malých skupinkách vzájemně požehnat – to bylo silné a intimní, cítila jsem Ježíše. Pak jsme se pěkně rozpovídaly a neformálně pokračovaly v rozhovorech u kafíčka a dobrůtek – takže na řadu přišly i výměny receptů :-)
Jsem moc ráda, že jsem mohla mluvit i s několika sestřičkami, se kterými jsem si za celé roky ve sboru neměla čas popovídat.
Díky moc Věrko a Marto, že jste se toho zhostily. Díky, mé sestřičky, že jste přišly. Děkuju, Pane, že jsi nám to dal a byl tam s námi!!!
Jitka Chalupová

Když mě Věrka předávala pozvánku na přátelské posezení při kávě a čaji, odpověděla jsem popravdě, že ještě nevím, protože naše děti a šest vnoučat se pilně starají o to, aby nám nebylo smutno.
Na sobotní odpoledne se nikdo neohlásil, odpolední čas mi vyhovuje, kávičku mám ráda a své sestřičky z regionu ještě víc. Přijala jsem to jako příležitost k bližšímu vzájemnému poznání a těšila jsem se, že na popovídání bude více času, než před nedělními bohoslužbami.
Mé očekávání se naplnilo, líbilo se mi, že jsme se sešly v hodně pestrém věkovém zastoupení, od svobodných dívek, přes mladé maminky a ženy středního věku, až po nás, babičky – a že jsme si i přes ten značný věkový rozdíl vzájemně rozuměly. Byla jsem ráda, že Slovo, které nám Věrka moc hezky předala, bylo právě o roli ženy podle Božích řádů, o snášenlivosti, o čistotě v mluvení i v konání, o tom, že jsme v každém věku pro Boha i pro své bližní cenné a důležité. Zvláště v dnešní době je potřebné připomínat, že dobré manželství a dobrá rodina je nejlepším důkazem toho, že Boží řády bereme vážně a toužíme je naplňovat ve svých životech.
Myslím, že setkávání žen napříč generacemi je prospěšné pro všechny zúčastněné. Některé zkušenosti nás, starších, jsou někdy těžko sdělitelné, ale i tak je dobré si povídat o tom, co prožíváme a snažit se o vzájemné pochopení. Každá generace má své problémy, o kterých je užitečné mluvit, hledat možnosti vzájemné pomoci, obohacovat se navzájem sdělenými prožitky i zkušenostmi a budovat čisté a upřímné vztahy.
Jsem přesvědčena, že i to naše první přátelské posezení bylo dobrým vykročením tímto směrem. Přimlouvala bych se za to, aby i při dalších setkáních bylo po kázání z Božího slova ponecháno dostatek prostoru pro otevření jakéhokoliv tématu k rozhovorům a k modlitbám.
Ze sobotního setkání mám hezký pocit, bylo to příjemné odpoledne a moc děkuji všem sestrám, které se podílely na přípravě i průběhu tohoto setkání.
Libuše Chlumecká

Autor: admin | Vydáno dne 24. 02. 2011