Měli jsme se jak na Hawaii



Na letošní regionálku do Bílého potoka v Jizerských horách nás vyrazilo včetně dětí skoro padesát. Čekal nás pěkný areál s minigolfem, hřištěm na volejbal či tenis i dětské hřiště. Příjemné byly i chatky, které poskytovaly dostatek prostoru včetně vlastní sociálky.

Rána jsme začínali u ohniště vedle potoka. Ne že bychom dělali oheň už zrána, ale scházeli jsme se tu k ranním modlitbám.

Během dne jsme měli mnoho možností, co podniknout: různé výlety po krásném bližším i vzdálenějším okolí, zajet si na koupaliště (teprve se ovšem napouštělo), zahrát si třeba minigolf nebo jen odpočívat či si dát kávu s přáteli.


Během večerů jsme společně chválili, modlili se a sdíleli několik slov: o pokladu, který každý z nás má v sobě, o tom, proč někteří nevěřící jdou za svým cílem s větším nasazením než křesťané, o slovu lidském a Božím, o „náhodách“ v našich životech, zkusili jsme společně složit puzzle a přemýšlet o obdarováních svých i těch druhých. Ve středu večer jsme se jako přípravu na čtvrteční návštěvu Ochranova podívali na film Hrabě Zinzendorf – síla přesvědčení. I když nás pak během asi tříhodinové návštěvy Ochranova provázela Ulrika, místní rodačka, film nám pomohl více porozumět souvislostem.




Ve středu jsme vyrazili na společný výlet na vodopády a Frýdlantské cimbuří. Ale nabízela se i řada dalších možností, z nichž jsme většinu využili: nespočet okolních kopců, Lázně Libverda s výbornými „točenými“ oplatkami :-), muzeum Cimrmanovy doby a jeho rozhledna „maják“, Frýdlant s krásným zámkem a hradem, Jindřichovice se skanzenem a větrným mlýnem nebo blízké singltracky pro cyklisty.





Nevynechali jsme ani oblíbený táborák, který se vydařil (a uhasit nám ho pomohl až noční déšť). S počasím nám to díky Bohu letos vyšlo opravdu dobře. Kromě posledního dne, pátku, jsme měli počasí jako na Hawaii (jak poznamenal bratr, který tam byl). Přes den nádherně, v noci déšť.


Líbilo se nám tu, a většina (ne-li všichni, co jsme tu letos byli) by ráda jela na toto místo i příští rok, pořád je tu ještě spousta výletů, které na nás teprve čekají.

A tak můžeme směle souhlasit se slovy klasika:

Tam kde teče Kamenice, tam kde teče Jizera,
hodných lidí na tisíce, skoro žádný mizera.
Jsou tu lidé dobří, pilní jako bobři.
Velmi málo pobudů, tady asi pobudu.
(Jára Cimrman)

Autor: admin | Vydáno dne 25. 08. 2013